Úvodem


První papoušky do Řecka přivezli pravděpodobně z Indie vojáci Alexandra Velikého. Již téměř sto let před Aristotelem, v 5. století před Kristem, popsal řecký lékař a historik Ktesias jednoho z indických papoušků. Staří Římané je chovali v klecích ze stříbra, ebenu a želvoviny, byli učeni provolávat slávu císaři a cena vycvičeného ptáka přesahovala senu otroka. Římané však projevovali lásku k papouškům také jiným způsobem. Pověstný císař Heliogabalus podával na svých hostinách jako zvláštní pochoutku upravené papouščí hlavy. Po pádu Říma nemáme o papoušcích žádné zprávy až do středověku, kdy účastníci křižáckých výprav přiváželi do Evropy opět papoušky, aby obveselovali truchlící dámy očekávající návrat svých rytířů. Portréty vznešených dam z té doby nám to věrohodně dokládají. Již před objevením Nového světa měli Indiáni ve svých chýších krotké ary, které zřejmě vybírali z dutin stromů jako mláďata. V triumfálním pochodu Barcelonou nesli Kolumbovi námořníci krotké ary na rukou. V 17. a 18. století zůstává papoušek symbolem vznešenosti a bohatství v královských a šlechtických rodinách nebo v rodinách boháčů. Po objevení Austrálie na sebe upozornil roztomilý miniaturní papoušek vlnkovaný, kterého pravěpodobně poprvé dovezl do Evropy roku 1840 anglický zoolog a malíř John Gould. Andulky (z latinského slova undulatus) uvedly Evropany v nadšení a začaly se ve velkém množství dovážet v takovém množství, že australská vláda byla nucena roku 1894 zakázat vývoz všech druhů ptáků z Austrálie. To však již nezastavilo masové rozšíření andulky do širokých lidových vrstev, protože se velmi snadno množí. Ceny tohoto papouška rychle klesaly, až se stal dostupný úplně každému.



Stavba těla a obecné znaky


Papoušci mají mezi ptáky relativně velkou váhu mozku. Ve třídě ptáků je řád papoušků velmi ostře ohraničenou skupinou obývající tropické oblasti všech světadílů a jejich ostrovů. Délka těla se pohybuje v rozmezí 10 cm až 1 metr. Horní část zahnutého zobáku není pevně srostlá s lebkou, jako je tomu u ostatních ptáků, ale je s ní spojena jakýmsi kloubem. Ten dovoluje pohyb nahoru a dolu, čímž se zobák stává všestranným nástrojem. U mnoha druhů má horní čelist na spodní straně příčné vroubky z tvrdé rohoviny, které lze přirovnat k pilníku. Umožňuje pevněji držet tvrdé ořechy a kromě toho se o tyto vroubky ostří řezná hrana spodní čelisti (papoušek občas vydává takové chroupavé zvuky). Také jazyk papoušků je zcela jiný než jazyk ostatních ptáků. Podle druhu přijímané potrvy je masivní nebo "štětkovitý". Krátké a silné nohy mají dva prsty dozadu a dva střední směřující dopředu, které jsou při kořeni spojeny kůží. U mnohých druhů umožňují přidržovat potrvu u zobáku, což je opět v ptačí říši ojedinělé. Pomocí nohou a zobáku dovedou papoušci velmi obratně šplhat v korunách stromů. Peří nemastí všichni papoušci tukem, jelikož mnozí mají kostrční žlázu slabě vyvinutou, nebo jim dokonce chybí úplně. Aby se při dešti nepromáčeli, vytváří jejich pudrotvorné peří tzv. pudr, který tomu zabraňuje. Křídla jsou dobře vyvinuta (s vyjímkou papoušků zemních a kakapů sovích) a dovolují, zejména pak dlouhoocasým druhům, rychlý let přes velké vzdálenosti. Někteří putují celoročně za potravou, jiní jsou tažnými ptáky. Ocas je různého tvaru, krátký, dlouhý, rovný, zakulacený, klínový nebo stupňovitý, má však vždy 12 per. Silná muskulatura papoušků jim umožňuje akrobatické výkony. Žijí v tropických pralesích a stepích, ale také vysoko v horách až k hranici věčného sněhu. Proto mnozí z nich snášejí v zahradních voliérách dobře naši zimu. Hnízdí většinou v dutinách stromů, kde kladou svá bílá vajíčka. Jiní hnízdí ve skalách, termitích stavbách nebo v norách pod zemí. Jedině mníšci šedí staví na stromech velká hnízda, ke kterým pak přistavují další páry (hnízdí v koloniích).



Běžná péče o zdraví papouška


Tak především nikdy nedáváme papouškům příliš studenou vodu, ideální je vlažná, odstátá nebo převařená voda, avšak čerstvá. Nepodáváme ani žádné jídlo přímo z chladničky nebo mrazicího boxu. Vždy ho necháme před krmením potřebný čas venku. Papoušek nesmí být dlouhodobě vystaven přímým slunečním paprskům bez možnosti schovat se do stínu a je choulostivý na průvan. Změna teploty v okolí papouščí ubikace nesmí být nikdy náhlá. Sprchování provádíme pouze za teplých letních dnů. Hygiena prostředí je první podmínkou, aby papoušek zůstal zdráv. Ve volné přírodě se pohybuje na relativně velkém prostoru, který nemůže znečistit. Doma sledujeme zejména místa, kde se hromadí trus. Je-li takové místo vlhké, poskytuje ideální podmínky pro množení střevních parazitů. Čistota misek, bidélek a všeho, s čím přijde papoušek do styku, by měla být samozřejmostí. Také větve, které nosíme papouškům na okusování, omyjeme důkladně pod tekoucí vodou, protože mohou být postříkány jedovatým insekticidem nebo znečištěny ptáky volné přírody. Veškeré zrní, které papouškovi dáváme, musí být zdravé, zejména se vyhýbejme osivu chemicky ošetřenému. Dříve se osivo mořilo rtuťnatými přípravky, které jsou nejen pro lidi, ale také pro ptáky prudce jedovaté. Olejnatá semena v teple a bez přístupu vzduchu rychle žluknou. Nezávadnost zrní můžeme ověřit zkouškou klíčivosti. Pokud dáváme vaječné skořápky (především jako zdroj vápníku), pak jen z vajec natvrdo vařených, neboť drůbež může trpět přenosnou chorobou. Zbytky vaječné směsi nebo máčeného či klíčeného zrní vždy večer odstraníme, protože se snadno a rychle kazí.

Je-li papoušek jednou aklimatizován a navyknut na náhradní potravu, není náchylný k onemocněním. Správné ošetřování, rozmanité krmení a dodržování hygieny je tou nejlepší prevencí proti chorobám. Avšak i přes veškerou péči může náš papoušek onemocnět. Je velmi důležité znát projevy zdravého ptáka, protože pak poznáme onemocnění ihned a můžeme se včas poradit s veterinárním lékařem. Zdravý pták má přilehlé peří, jasné otevřené oči a čile reaguje na všechny podněty ve svém okolí. Nemocný pták má naopak peří naježené, aby zvýšil jeho izolační schopnost, oči má přivřené až zavřené, těžce dýchá a reaguje teprve, až přistoupíme blízko ke kleci. Někdy má slepené peří v oklí kloaky a trhavé pohyby prozrazují, že trpí zácpou nebo průjmem (jako prevenci proti zažívacím potížím, které mají většinou původ ve špinavé vodě, podáváme občas namísto vody vlažný neslazený heřmánkový čaj, který má obecně blahodárné účinky). To vše jsou již vážné důvody, abychom se poradili s veterinářem. Pravděpodobně pošle trus ptáka k vyšetření, avšak neměli bychom ztrácet čas. Tyto příznaky jsou společné pro celou řadu onemocnění. Než přijdou výsledky vyšetření může veterinární lékař předepsat sulfonamidy nebo antibiotika se širokým spektrem, zabírající na velký okruh původců onemocnění. Často pomůže zvýšení okolní teploty pomocí infralampy. Pták pak snadněji udrží tělesnou teplotu a ušetřenou energii může použít pro boj s nemocí. Musí mít ovšem možnost ustoupit na jiné neozářené bidélko, když mu bude příliš teplo. Další léčení již podnikáme ve spolupráci s veterinářem.

Nohy a zobák nemusíme mladému ptákovi ošetřovat, v pozdějším věku se stává, že zobák ve špičce nebo i po stranách přerůstá. Bývá to hlavně nedostatkem větví k okusování. Je dobré instalovat na dno papouščího příbytku kámen větších rozměrů a často na něj dávat kousky ovoce nebo jiné potravy. Pták si tak bude sám obrušovat přerůstající drápky. Dosud nevyřešená záležitost je vytrhávání vlastního peří. Dříve se chovatelé domnívali, že je to nedostatkem některé látky v potravě, např. bílkovin. To je také nejsíš příčinou kanibalizmu u kuřat, který často mizí podáváním masového výtažku v pitné vodě. U papoušků však nadbytek bílkovin trhání peří nezastavil. Proto byl později většinou odborníků přijat názor, že se jadná o psychickou záležitost pramenící z nudy. Co tedy dělat s papouškem, který sedí holý jako kuře na pekáči ? Mnohokrát již pomohla změna prostředí, např. částečně osluněná zahradní voliéra, pravidelný přísun větví, na který jsme zapomínali, rozmanitá potrava a obstarání kamaráda (partnera). Avšak někdy bohužel nepomáhá nic z výše uvedeného.



Výživa


Zde uvádím prozatím alespoň návod na přípravu vaječné míchanice. Podáváme ji všem druhům papoušků brzy na jaře před hnízdním obdobím, hlavně ale potom po dobu krmení mláďat v budce. Použijeme následující ingredience :

Směs promícháme a podáváme čerstvou, připravujeme pouze takové množství, které za den zkrmíme, protože se rychle kazí. Není nutné použít všechny výše uvedené přísady, je to jen příklad toho, co všechno do směsi můžeme přidat.



Back | Home