Alexandr malý


alexandr_maly.jpg (28895 bytes)


Je rozšířen na velkém území ve střední a severovýchodní Africe, Afganistanu, Pákistánu, Indii a Nepálu až po střední Barmu a Cejlon. Kromě toho byl na mnoha místech úspěšně vysazen. Zvláštností tohoto druhu je, že má dvě geografické rasy v Africe (západoafrickou a východoafrickou) a dvě v Asii (alexandr malý indický a alexandr malý cejlonský). Alexandr malý byl asi prvním papouškem chovaným v Evropě. Před válkou patřil k nejlevnějším papouškům, protože ničí dřevo a často křičí. Pokud mu zajistíte vhodné podmínky, dá se relativně snadno odchovat, jsou navíc známy čtyři krásné barevné mutace (bílá, modrá, šedá a žlutá). Jednotlivý pták zkrotne, zejména když jsme jej dostali jako mladého. Dobrý "řečník" je však jen výjimečně. Alexandři malí hnízdí obvykle brzy na jaře, proto by měli mít hnízdní budku přístupnou po celý rok. Chováme je vždy v párech, protože v hnízdním období jsou značně nesnášenliví a mohli by si způsobit zranění. Pro chovný pár je ideální ubikací zahradní voliéra s temperovaným krytem, protože jim v zimě snadno omrzají nohy. Konstrukce voliéry by neměla být dřevěná, protože s oblibou dřevo štípou a okusují. Její minimální délka je 100 cm, lépe 150 cm, výška 60 cm. Dno ideální hnízdní budky má rozměry 30x30 cm, výška je 50 až 60 cm. Jako materiál se doporučuje tvrdé dřevo a tlustá prkénka. Vletový otvor má průměr okolo 8 cm. Budku u menších klecí zavěšujeme vždy vně klece. Alexnadři kladou 3 až 6 vajíček na vrstvu pilin s rašelinou, mláďata se klubou 24. den po započetí vysedávání (inkubace). Když se mláďata vylíhou, krmí je rodiče v budce po dobu asi šesti týdnů. Potom jsou mladí ptáci již zcela vyspělí a schopni letu. Svým vzhledem jsou podobní dospělé samici, jsou však menší. Opeření samců i samic je stejné, samice však nemá barevné okruží kolem krku. To se objevuje u samců ve třech letech jejich věku. Červený horní zobák krásně kontrastuje s barvou těla alexandra malého. Samice bývá mimo dobu hnízdění v páru dominantní. Dospělý jedinec dosahuje délky až 40 cm, více jak dvě třetiny připadají na neobvykle dlouhý ocas. To prozrazuje, že alexandři jsou vynikající letci. Průměrná délka života ve volné přírodě je 15 let. Potrava alexandrů by měla být pestrá, krmíme je slunečnicí, ovsem, pšenicí, lesknicí, prosem a konopným semenem (semencem), dále krmíme dětské piškoty, jablka, mrkev, různé ovoce nakrájené na kousky, ořechy, čerstvou kukuřici v klasech, neloupanou rýži a zelené krmivo. Nezapomeneme na přísun čerstvých větví na okusování. V době hnízdění podávejte naklíčená semena (oves, pšenici, slunečnici) a veječnou míchanici (vajíčko uvařené natvrdo, strouhanka, kvasnice, strouhaná mrkev, sekané kopřivy, vojtěška).



český název : ALEXANDR MALÝ
anglický název : informace nezjištěna
latinský název : Psittacula krameri
řád : papoušci (Psittaciformes)
čeleď : papoškovití (Psittacidae)
průměrná délka života : 15 let



Back | Home