Jaderný odpad - chcete mě ?


Přístup některých českých radnic k zadavatelům velkých staveb na území jejich obcí mnohdy připomíná jednání domorodých náčelníků směňujících s Evropany za hrst korálků a láhev kořalky statky mnohem cennější. Často lze pozorovat, jak za příslib výstavby nového hřiště či příspěvku na opravu obecních chodníků vzdávají se naši volení představitelé toho nejcennějšího, co jejich lokality nabízejí, totiž jejich svébytnosti a originálního rázu. Nechci tvrdit, že všechny velké stavby jsou z principu škodlivé, jen je třeba pečlivě zvažovat, co místním lidem přinesou. U úložiště jaderného odpadu je situace jasná. Dobrého nic, zlého požehnaně, jak se pokusím doložit níže. Nejdříve ale trochu historie a obecného kontextu.....

První jaderné elektrárny se začaly stavět v 50. letech minulého století. V roce 1998 už pracovalo ve zhruba 30 zemích světa celkem 434 jaderných reaktorů a dalších 36 bylo ve výstavbě. Zatímco byl jaderný program ve svých počátcích často věcí prestiže a přehnaných očekávání (komu by se nelíbila levná a snadno dostupná energie), nejpozději od tragédie v Černobylu se pohled značné části veřejnosti změnil, přičemž mezi technologickou a občanskou vyspělostí jednotlivých zemí a stupněm averze jejich obyvatel vůči jaderné energetice se dá vysledovat téměř přímá úměra. V posledních letech přijaly strategii postupného útlumu jaderné energetiky např. Belgie a Německo, s dalším využíváním jaderné energie nepočítá do budoucna ani nová energetická koncepce Velké Británie. Jedinou zemí Evropské unie, která v současnosti uvažuje o stavbě nových reaktorů, zůstává Finsko.

Co je na atomu tak špatného ? Zatímco spustit jadernou elektrárnu se podařilo už mnohde, vyřazení takového zařízení z provozu je operací nesmírně nákladnou a technicky nedořešenou. Dosud všem jaderným elektrárnám, které dosloužily, byla životnost administrativním rozhodnutím prodloužena, popř. byly pouze zakonzervovány. Trvalá demontáž nebyla provedena doposud nikde na světě a vzhledem k astronomické finanční náročnosti takového projektu se do toho pochopitelně nikomu nechce. Jaderná energetika může totiž fungovat pouze s masivní podporou státu, pokud by měl provozovatel jaderné elektrárny pokrýt sám všechny skutečné náklady (zajištění bezpečnosti, plné ručení za všechny případně vzniklé škody, bezpečná a trvalá likvidace vzniklých radioaktivních odpadů, demontáž vysloužilého jaderného zařízení a navrácení krajiny do jejího původního stavu), pravděpodobně by se celý podnik ukázal jako ztrátový a provozovatel by musel zavřít krám. Nicméně v České republice dvě jaderné elektrárny máme a odpad z nich reálně existuje. Co s ním ?

Zatímco k uskladnění nízko a středně radioaktivního odpadu (ten vzniká rovněž ve zdravotnictví a při vědeckém výzkumu) slouží úložiště Richard a Bratrství v šachtách bývalých dolů, pro vysoce aktivní odpad tato úložiště použít nelze. Nesplňují požadavek dostatečné bezpečnosti. Přitom jaderná elektrárna Dukovany vyprodukuje 40 tun vyhořelého jaderného paliva ročně. Při uvedení Temelína do plného provozu budeme muset počítat s dalšími asi 60 tunami ročně. Za předpokladu provozování obou elektráren po dobu třiceti let (minimální scénář) musíme počítat s cca 3.000 tunami vysoce aktivního odpadu. Množství vyhořelého paliva z Temelína může působit mírně zavádějícím dojmem. Narozdíl např. od uhlí, které shoří na popel, je výstupem z reakce v jaderném reaktoru celá řada radionuklidů, které si zachovávají vysokou (to znamená smrtelně nebezpečnou) radioaktivitu ještě po dobu řádově desítek až stovek tisíc let. Vyhořelé jaderné palivo se po vyjmutí z reaktoru nejprve 5 až 10 let chladí v bazénech umístěných v bezprostřední blízkosti reaktoru a poté čeká dalších 50 až 100 let v meziskladu JE v kontejnerech na konečné uložení nebo přepracování. Jeho teplota zatím poklesne asi na 60 stupňů Celsia a na této hladině se v podstatě i nadále drží.

Mezisklad vyhořelého jaderného paliva funguje v Dukovanech, záložní lokalitou je Skalka. To ovšem nelze považovat za konečné řešení. Co se nabízí dále ?

Správa úložišť radioaktivních odpadů (dále jen SÚRAO), organizační složka státu, která je u nás péčí o jaderný odpad pověřena, představila 25. dubna roku 2003 následující scénář. Hodnocení území České republiky z hlediska geologických podmínek na základě archivních dat bylo již dokončeno. Proces vyhledávání vhodné lokality pro výstavbu a provoz hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů bude pokračovat geologickými pracemi v šesti lokalitách. Jsou jimi :

Lubenec - Blatno (Ústecký kraj)
Budišov (Kraj Vysočina)
Pačejov (Plzeňský kraj)
Rohozná (Kraj Vysočina)
Pluhův Žďár - Lodhéřov (Jihočeský kraj)
Božejovice - Vlksice (Jihočeský kraj)



Harmonogram procesu přípravy hlubinného úložiště


V praxi to znamená, že v roce 2003 a 2004 budou na uvedených lokalitách probíhat letecká měření a během roku 2005 a 2006 bude po vyhodnocení jejich výsledků přikročeno k průzkumným vrtným pracem. Není zřejmé, zda podzemní průzkum bude probíhat na všech šesti lokalitách, nebo jen na těch relativně vhodnějších. V roce 2015 má být o umístění úložiště vpodstatě rozhodnuto. Směrnice Evropské unie dokonce doporučují provést konečný výběr nejpozději do roku 2008. Je tedy jasné, že ti, kteří tvrdí, že vše je vzdálenou budoucností, neposlouchali nebo nečetli dostatečně pečlivě. O umístění úložiště se rozhoduje PRÁVĚ TEĎ.

SÚRAO předstírá otevřenost celého procesu a ochotu naslouchat hlasům obyvatel jednotlivých lokalit stejně přesvědčivě jako svého času Jakešův ÚV KSČ nadšení pro perestrojku. Ve skutečnosti ovšem neuznala za vhodné ani informovat občany a obecní zastupitelstva předem, ale postavila je před hotovou věc. Jsme slovně ujišťováni, že si nepřeje prosadit stavbu násilím tam, kde jsou občané proti. Zároveň ale protesty bagatelizuje a ve svém postupu se prý řídí pouze zadáním vlády. Současná legislativa nedovoluje obcím do celého procesu účinně vstupovat a nedává jim žádnou záruku, že nakonec nebude rozhodnuto o nich bez nich v takzvaně vyšším zájmu.

Co by přineslo úložiště vybrané lokalitě ? Povrchový areál o rozloze asi 30 hektarů, šachty v hloubce cca 500 metrů, rozsáhlé podzemní úložné prostory (cca 200 hektarů) ve vzdálenosti do 5 km od nadzemní části, kácení lesa, zábor zemědělské půdy, výlom asi 1.600.000 metrů krychlových horniny. Život v nejistotě pro mnoho příštích generací. V případě vzniku trhlin v hostitelské hornině nebo při průsaku spodních vod možnost úniku nebezpečných radionuklidů, zahřívání celého masivu teplem uvolňovaným z kontejnerů, ohrožení bezpečnosti případnou nehodou nebo teroristickým útokem během transportů. Pro generaci, která se v současné době rodí, vpodstatě celý život v blízkosti staveniště : hluk, prach, těžká stavební technika. Haldy vytěžené horniny, která je sama o sobě radioaktivní (přirozený radon a uran). Nebezpečí, že se staneme jaderným smetištěm pro celou střední Evropu - odolaly by naše budoucí vlády nabídkám tučných honorářů okolních bohatších států ?

Zaslouží si podobný osud ten kousek zachovalého kraje asi 5 kilometrů jižně od Velkého Meziříčí, území tak krajinně hodnotné, že bylo vyhlášeno Přírodním parkem Třebíčsko ? Občanské sdružení Zdravý domov Vysočina se domnívá, že ne, a je připraveno všemi zákonnými prostředky podobnému scénáři zabránit. Shodný názor mají zastupitelstva většiny obcí v takzvané lokalitě Budišov, stejně jako 98,5 % účastníků místního referenda konaného v Oslavičce v září roku 2003 a 96 % voličů z Hodova (referendum ze dne 6. prosince 2003).

Zároveň ale nechceme, aby byli z výše uvedených důvodů nešťastní někde jinde. 6. prosince 2003 se v Táboře sešli představitelé všech šesti vybraných lokalit a domluvili se na společném postupu. Budeme prosazovat novelu tzv. atomového zákona tak, aby obce mohly v otázkách jaderných zařízení na svém území spolurozhodovat a aby jim bylo přiznáno právo veta. Vyzýváme vládu k přijetí takové energetické koncepce, která nebude problém jaderných odpadů nadále prohlubovat. Ministerstvo životního prostředí na rozdíl od ministerstva průmyslu a obchodu představilo koncepci, která s dalším rozšiřováním jaderné energetiky nepočítá. O tom, že to jde, se můžeme přesvědčit např. v Německu. Vás, vážení obyvatelé Velkého Meziříčí a jeho okolí, prosíme o jakoukoliv podporu a pomoc. Jde i o Vaši budoucnost.....


Mgr. Jiří HORÁK, Občanské sdružení Zdravý domov Vysočina, Budišov



Back | Home